FIDE Openíček, středa

Kategorie:  •  

Tajemný skřítek Oflájn obchází divadelním sálem. Pokazil přenos hned prvního kola, vyrazili jsme s ním dveře, na středeční přenos však opět nepozorovaně proklouzl pod stoly.

Populární systém DGT pro šachové on-line přenosy se skládá z elegantní dřevěné elektronické desky, digitálních hodin a centrálního počítače, kde se sbírají data ze všech šachovnic a odtud jsou přenášena na internet.

Neštěstím tohoto systému je, že šachovnice jsou zapojeny sériově. A jak všichni víme, síla řetězu se odvíjí od jeho nejslabšího článku. V okamžiku kdy mezi propojenými deskami dojde k nějakému problému, hrozí to, že zbývající desky za inkriminovaným místem prostě nekomunikují.

A přesně to jsme zjistili před začátkem kola. Neúnavný Fera Vrána hned padl na kolena, nikoliv ovšem s prosbou k nebesům, ale zcela prakticky pod stoly. Po desítkách minut, dvou černých kolenou a jedněch propocených zádech musel bohužel konstatovat, že v omezeném čase to úplně neopraví a diváci uvidí přenos bez prvních čtyřech šachovnic.

Nezoufejte však, šachuchtiví, o partie 7. kola nepřijdete. Všechny byly s láskou zaevidovány a jsou k přehrání na turnajových stránkách.
A podle posledních kuloárních informací by v 8. kole mělo být k vidění opět všech deset šachovnic.

7. kolo

Mně los vybral slovenského talentíka (zdrobnělina se vztahuje k věku soupeře, nikoliv jeho nespornému nadání) s moravsky znějícím jménem Michal Jozefek. Před partií jsem odhodil falešnou pýchu, že na dvanáctiletého s ELO 1577 se přece nemusím připravovat a nahlédl jsem na jeho partie. Jeho oblíbené 2. e5 mě uklidnilo, pouze jsem oprášil pár variant vídeňské.

Sympatický hoch pak u partie předvedl obstojný výkon, vyvaroval se hrubých chyb, snad až na závěr partie, ale tam už mohl vybírat pouze ze špatných a horších tahů.


V pozici na diagramu má sice černý dva pěšce za figuru, schází mu však jakákoliv kompenzace, naopak je to bílý, který vede rozhodující útok.

Čelo tabulky zůstává stále dramatické. Róbert Tibenský a Marek Vokáč si vybrali odpočinkový den a po rychlé remíze se zařadili do vedoucí skupiny šestibodových hráčů. Do té se připojil Lukáš Klíma po miniaturce s Pavlem Karhánkem. Šest bodů mají po výhrách také Marián Jurčík a Michal Janko.


IM Lukáš Klíma

Pár fotek


Wha daur meddle wi' me?


Petr Bažant st.


Antonín Vavruška


Cyril Ponížil


Václav Fiala

Malá nočná búrka

Závěrem kola se nám udělalo trochu dusno. Problém vznikl u jedné dohrávané partie, kde se jeden ze soupeřů dostal do těžké závěrečné časovky. Na konec partie dohlížel hlavní rozhodčí a popis a rozbor situace by vydal na samostatný článek, tím se zabývat nechci. Poražený v prvním okamžiku na radu kolegů odmítl podepsat partiář a pomalu už si začínala brousit tužky odvolací komise. Nakonec emoce opadly, protest se nekonal, za což patří potlesk samotnému hráči a také panu Kvetoslavu Rákayovi, jehož lidský přístup a smysl pro fair-play ochladil horké hlavy.

Já bych jenom poprosil diváky (schválně slovo zdůrazňuji, ani trenér nebo doprovod není více než divák, dokud partie neskončí), aby se zdrželi komentářů k partii nebo se dokonce pokoušeli diskutovat s rozhodčím před koncem partie. A pokud mají potřebu tak činit po skončení, aby se pokud možno odebrali do předsálí. Mnozí si zřejmě v návalu emocí neuvědomili, že v sále se v tom okamžiku ještě dohrávaly partie, jedna dokonce hned u vedlejšího stolu.

Už tak musíme řešit problémy s hlučností v sále, podobné excesy situaci jenom zhoršují. Pořadatelé nemůžou pořád všechny okřikovat, to by se za chvilku upšššštkali. Každý hráč si musí sáhnout do svědomí a zvážit, zda je nutné, aby jako divák mluvil a jak často a jak nahlas. Kdysi jsem to napsal při podobném problému v soutěži družstev: I tichý hovor se stává hlukem, pokud najednou potichu mluví více lidí. Tenkrát jsem mluvil spíše o pár lidech v klubovně, dneska máme v obou sálech hráčů skoro dvě stovky.