Zemřel pan Vratislav Hora

Kategorie:  •  


Článek, který měl původně vyjít jako blahopřání k 80. narozeninám, se nepřízní osudu mění v krátký nekrolog. Pan Vratislav Hora svoji poslední partii prohrál, jako ji prohrajeme nakonec všichni, a opustil nás ve věku 79 let dne 16.5.2008.

Šachista, přeborník armády, trenér, metodik - to všechno a mnohé další byly šachové tváře tohoto nezapomenutelného člověka. O jeho životě píší jiní, na jiných místech - já vzhledem ke své krátké šachové kariéře bych jen papouškoval slova těch, kteří jej znali déle a lépe.


Osobně jsem jej poznal především jako trenéra, který často docházel do naší klubovny a fascinovalo mě, jakým způsobem dokázal zvládnout bandu často nepříliš poslušných dětí. Nepotřeboval k tomu ani zvyšovat hlas - a když už, tak to stálo za to. Děti dokázal zaujmout přímým, jasným výkladem, naplněným jednoduchými poučkami ve stylu jeho oblíbeného mistra Tarrasche. Vyzařovala z něj přirozená autorita, nezapřel vojáka v tom opravdu dobrém slova smyslu.

Měl jsem tu čest sehrát s Vratislavem Horou tři partie - dvě bleskovky na přeboru družstev, kde mě i přes jeho několik let přes sedmdesátku snadno přehrál, a jednu vážnou partii před několika lety v ZKP, kde snadno obešel pár taktických pastí, které jsem mu položil do cesty, a vychutnal si mě ve věžové koncovce přesně dle Tarraschových pouček.
Letos jsem se těšil na odvetu, jeho zdraví však už bylo proti. I přes zdravotní problémy však byl častým hostem mládežnických turnajů a těm, u kterých viděl opravdový zájem, rád rozdával jeho pověstné strojem nebo rukou psané materiály, které pomáhaly několika generacím mladých šachistů.

Za dobu, co hraji šachy, jsem poznal jenom velmi málo lidí oddaných naší hře takovým způsobem - tělem i duší, celým srdcem.

Za celý oddíl děkujeme a vzpomínáme.


Vratislav Hora 1928 - 2008

Portrét
Rozhovor z regionálního tisku
Učitel velmistrů odchází
Vratislav Hora v šachovém nebi

Krásná vzpomínka. Díky.

Pamatuju se na to jako dnes

Jednou v pátek odpoledne, kdy se konaly pravidelné schůzky mladých členů šachového oddílu Slovácké Slávie Uherské Hradiště, přivedl tatínek malého kluka.
Ten prcek opravdu patřil k těm nejmenším, na osmou řadu šachovnice sotva dosáhl, ale jinak se od ostatních školou povinných adeptů šachového umění nijak nelišil a já, o několik let starší, jsem ho snadno přehrával.
Po několika týdnech přišel tatínek znovu a ptal se trenéra: "Tak má vůbec cenu, aby sem ten kluk chodil ?"
"Jak to cenu ?! Vždyť to je náš největší talent !!"
V duchu jsem si říkal: "Jak to může poznat ? Dyť ten malý to mastí stejně jak ty ostatní děcka !"
Ing.Hora to poznal. "Ten malý" se jmenoval Zbyněk Hráček.

Na podobných lidech obdivuju tu jejich trpělivost a klid, pana Horu jsem poznal sice jen letmo kdysi na dorostencích (kdy jsem neměl rozum), ale...
U nás na Slávii (Hr. Králové) existoval zase pan Horáček (shoda okolností, ty jména) - po jeho odchodu na onen svět už nikdo žádnou mládež nevede... Takovejch lidí je fakt málo.