V předposledním kole Zlínské krajské soutěže skupiny západ jsme si téměř zopakovali letošní zkušenost ze zápasu proti Napajedlům – máme sice silné družstvo, ale zápasy si umíme pořádně okořenit podivuhodnými výkony některých hráčů. Při pohledu na soupisku SK Boršic B jsem už chtěl začít slavit vítězství v soutěži, no vlastně jsem to tak nadhazoval už včera v Luhačovicích a nakonec jsem byl velmi rád za konečnou remízu. A co se vlastně odehrálo?
Radovan Studený, majíce jiné povinnosti, plánovaně nabídl remízu hned po zahájení. Jeho papírově podstatně slabší soupeř Pavel Tománek ji neváhal přijmout. Pak jsem začal úřadovat já, Radek Němec a David Kovařík. Já jsem dnešní zápas pojal jako blicku, přehodil jsem tahy a střelec byl v tahu. Patrik Pondělek pak odvrátil mé zbylé hrozby a bylo po partii. Radek Němec na rozdíl ode mě hrál svoje klasické korespondenční šachy, kdy čas nehraje žádnou roli. Díky nedostatku času a pozici s pár pěšci méně Radek kapituloval a Vašek Stodůlka měl bod v kapse. David Kovařík útočil jako o život, ale nic z útoku nezískal, a dokonce následně dostal od mladého Jana Kostky mat. Optimismus do žil nám nalil Matěj Babula, který svého jmenovce Matěje Krajíčka převálcoval matovým útokem na krále.
Zbývalo tedy dohrát pouze tři partie prvních desek a stav byl pro nás velmi nelichotivý 1,5 : 3,5. Naštěstí poslední půlbod získaly Boršice za remízu Dominika Pfeffera s Antonínem Vavruškou. Milan Krča předvedl Ladislavu Šebelovi, jak se má hrát s dvojící střelců a rázem byl stav utkání 3:4. Našim zachráncem se tak nakonec stal Jara Sháněl, který krásně přehrál Františka Křížka. Klobouk dolů, jak pan Křížek odehrál téměř 20 tahů v časovce, kterou přežil.
Už nyní je jasné, že letos naše éčko skončí nejhůře stříbrné. Poslední kolo odehrajeme za dva týdny ve Zborovicích a já věřím, že sezónu zakončíme ve stejné týmové pohodě, jako všechny dosavadní zápasy.
David Lukaštík
Kapitán SM E