O prvním zářijovém víkendu se dohrávalo „Covidem“ odložené Extraligové Finále A mládežnických družstev. Družstvo Starého Města po odehrání základní části si přeneslo do finále 6 bodů za výhry s Vlašimí a Lipkami. Ve Světlé čekala na Staré Město družstva Klatov, Českých Budějovic, Říčan a Liberce. Nějaké propočty a tipování před finále samozřejmě proběhlo, ale fakt, že šance na zisk medaile je za poslední léta asi nejblíž, nikdo nezpochybňoval. Staroměšťští nastoupili ve Světlé v nejsilnější sestavě. Na první šachovnici nastoupil Ondra Švanda, na druhé Vlastik Babula jr., na třetí David Němec, na čtvrté host z Poličky Lukáš Pavlíček, na páté Adam Vylíčil a na šesté stále se lepšící Džavcha. Do Světlé jsme přijeli po pátečním poledni a po ubytování v útulném penzionku Mária jsme se odebrali do hrací místnosti na prezenci a k pomalu se blížícímu začátku prvního kola finále.
V prvním utkání finále jsme se utkali se Sokolem Klatovy. Podle papírových předpokladů to měl být jeden z hratelnějších soupeřů finále. Předzápasové prognózy se potvrdily a toto utkání bylo asi nejsnazší z celého srazu. Body v zápise přibývaly, vyhráli Džavcha, Adam, Lukáš a David a dvě remízy na první a druhé šachovnici daly výsledku konečnou podobu 5:1. Po úspěšném vstupu do finále nás čekal v sobotu ráno další soupeř České Budějovice. Jihočeské družstvo bylo dle soupisky a hodnot Ela asi nejslabší z celého srazu, a tak jsme si moc nepřipouštěli nějakou komplikaci v zápase. Jak už se to ale občas stává, opak byl pravdou. Většina partií se moc dobře nevyvíjela a ani GM Babula to moc optimisticky neviděl. Extraliga je ale přece jen ještě mládežnická soutěž a u mládeže se v partiích odehrávají někdy nepochopitelné zvraty. Ty nás v tomto utkání zachránily a všechny partie kromě té Davidovy se nakonec překlopily v náš prospěch. Konečný výsledek 5:1 byl pro Jihočechy až příliš krutý. Po tomto utkání jsme se zabydleli v průběžné tabulce na medailových pozicích a byli jsme plni optimismu. Ovšem ve zbývajících kolech nás ještě čekali nejtěžší soupeři srazu Říčany a Liberec. K zisku medaile jsme museli jednoho ze dvou soupeřů o nějaký bodík obrat.
V sobotním odpoledni jsme se tedy postavili družstvu KŠ Říčany. Toto utkání se vyvíjelo také podle předpokladů ,ale tentokrát pro našeho soupeře. Náš soupeř měl vyrovnanější družstvo a celý bod Džavchy a remízy Vlastika s Ondrou pouze zmírnily naši porážku na přijatelných 2:4. Po sobotě jsme měli malinkou jistotu, že pokud vysoko neprohrajeme s Desko Liberec (5:1), tak by bronz putoval do Starého Města. Na cennější kov byla nutnost něco s Libercem uhrát. Nejlépe výhru, nebo i remízu za předpokladu, že KŠ Říčany nic neuhrají s BŠŠ Frýdek – Místek. Ještě musím zmínit družstvo Lipek, které nám „pomáhalo“, když obralo o body Říčany i Liberec.
Po sobotní delší a veselejší noci (pouze pro vedoucí) jsme v nedělním ránu nastoupili proti družstvu Liberce. Hned při vypisování zápisu nás čekalo malé překvapení, když Liberci na poslední utkání srazu v boji o medaili přijel na druhou šachovnici hráč Hrbek. Překvápko to sice malé bylo, ale s takovou sestavou jsme počítali už před srazem, takže klukům alespoň vyšly domácí přípravy na soupeře. Těsně před zahájením utkání se naši soupeři spokojeně usmívali (zvláště Vašík Finěk), tak jsem nenápadně polohlasně pronesl jeden bonmot z vojny: „Smích? Přejde!“ Po odehrání partií na první a druhé šachovnici ale soupeře smích nepřešel. Vašek Finěk porazil příliš rychle Ondru a ani Vlastik to ranní překvápko nějak nestrávil, takže průběžné 0:2. Zbývající čtyři partie viděl GM Babula jako mírně lepší pozice pro naše barvy. V družné debatě s vedoucími Liberce jsem trošku sebevědomě prohlásil, že takoví „dřeváci“ abychom prohráli 1:5 určitě nejsme. No, úplně jistý jsem si sice nebyl, ale body Lukáše a Adama průběžný stav srovnaly. To už jsme se usmívali my, protože bylo jasné, že bez medaile ze Světlé neodjedeme. Ve zbývajících partiích Džavchy a Davida byly šance vyrovnané. Džavcha asi na víc než remízu ve své pozici neměl, a tak to dal za půlku a totéž učinil i David, který měl pozici jeden čas přivyhranou, ale malá nepřesnost nakonec víc než půlku také nedovolila. Konečný resultát byl tedy 3:3 a čekali jsme, jak dohrají Říčany s BŠŠ. Družstvo BŠŠ přežilo klinickou smrt v utkání s Klatovy, a pak už si hrálo svůj vlastní turnaj. O titulu pro BŠŠ bylo rozhodnuto už v sobotu. Odešli jsme na oběd k „Turkovi“ a při konzumaci výborného kebabu jsme se dozvěděli, že BŠŠ vyhrála a naše medaile bude lesklejší.
Pak už proběhlo příjemné slavnostní vyhlášení a všichni jsme se moc těšili, že naše Extraligová mise byla úspěšná. Zbývalo jen zabalit, rozloučit se s pořadateli a přáteli z ostatních družstev a mohli jsme vyrazit domů. Co říci závěrem? Byl to těžký rok, nikdo dlouho nevěděl, jestli „Covid“ dovolí soutěže mládeže vůbec dohrát. Povedlo se a generace hráčů ročníku 2003 se dočkala stříbrné odměny ve své poslední mládežnické sezoně. Ondra Švanda, Lukáš Pavlíček host z Poličky, David Němec posila z Kuřimi, Lukáš Macháček, který se sice už šachu tolik nevěnuje, ale na úvodním srazu uhrál také důležité body, které by v konečném hodnocení chyběly. Zbytek družstva ti mladší, Vlastik Babula, Adam Vylíčil a Džavcha budou hrát ještě nejednu sezonu. V příštím ročníku je doplní Matěj Babula a posily z Lokomotivy Brno. Na medaili to asi za rok nebude, ale člověk nikdy neví…
V úplném závěru ještě jednou velké poděkování hráčům, trenérům, rodičům hráčů a všem našim fanouškům ať už ze Starého Města nebo odjinud. Poděkování také do ŠK Kuřim Pavlu Krupicovi, se kterým už pár let spolupracujeme na poli mládeže a bez pomoci kuřimských hráčů by ta letošní medaile možná ani nebyla.
Konečné pořadí a výsledky jednotlivých družstev: