Ve spolupráci s Vratislavem Horou připravil trenér mládeže našeho ŠK Roman Omelka sérii tréninkových materiálů, které zde předkládáme ke stažení ve formátu doc nebo pdf.
ŠK Staré Město | Šachový klub Staré Město, z.s. > Trénujeme s Vratislavem Horou
Trénujeme s Vratislavem Horou
Dobrý a špatný střelec
Snadno poznáme, který střelec je dobrý a který je špatný. Střelec černého je omezen v pohybu vlastními pěšci, střelec je odsouzen k pasivitě a nemá žádné vhodné objekty k útoku. Pasivní pozice je první zárodek prohry! Naopak střelec bílého má volnost pohybu, protože pěšci jsou na černých polích a střelec má tedy volnou ruku k manévrování a napadání černých pěšců na bílých polích!
Jezdec proti střelci v koncovce
Jak je možné, že silnější hráč má zpravidla tu správnou figuru? Klíčem je pochopení na jak velkém prostoru se hraje. Na velkém prostoru a při nesymetrickém rozdělení pěšců, kdy mohou vzniknout volní pěšci, tehdy je lepší střelec. Na malém prostoru je lepší jezdec, kdy se může uplatnit jeho možnost vstupu na každé pole. Je nutno vzít i v úvahu, že střelec potřebuje otevřenou pozici, jezdci nevadí blokovaní pěšci nebo blokované řetězy. Jezdec je tedy silnější především v blokovaných pozicích, zvlášť je-li střelec špatný (omezují jej vlastní pěšci na polích barvy střelce).
Útok na krále při různých rošádách
Principem útoku na krále je soustředění převahy sil na daném prostoru. Předpokladem útoku na křídle je pevné centrum. Je nutné kontrolovat centrum, protože protiúder v centru je nejlepší odpovědí na křídelní akci. Při rošádách na různých křídlech dochází obvykle k velmi složitému a ostrému boji. Obě strany se snaží o rozvinutí útoku a zpravidla je ve výhodě strana, jejíž postup je rychlejší a důraznější.
První setkání s izolovaným pěšcem
Izolovaný pěšec je oddělen od ostatních pěšců. Nemůže jimi být chráněn a je odkázán na podporu vlastních figur. Ve střední hře je významným strategickým faktorem a vytváří jednu z častých typických pozic. Pozice s izolovaným pěšcem se vyskytovaly v zápasech o mistrovství světa v roce 1886 i o sto let později mezi Karpovem a Kasparovem i v současných v partiích světové špičky.
Michail Botvinnik
Ve své autobiografii později napsal: „Po získání mistrovského titulu přede mnou stála otázka, jak dál, jak překonat ostatní. Odpověď byla pro mne jednoznačná: prací! Uvědomil jsem si, že se musím především naučit dobře analyzovat a také komentovat partie, abych vyl vůbec schopen poznat, kdy a proč se dopouštím chyb, že se musím dopodrobna seznámit s historií šachu, s teorií, strategií a taktikou, s kompozičním šachem, postě s celou šachovou kulturou.“